O nás

Společnost EUCO spol. s r.o. je výhradním zastoupením firem "Schildkröt" (SRN), "Käthe Kruse" (SRN). Dále zajišťujeme dovoz a velkoobchodní prodej panenek a plyšáků německých firem "Zwergnase", "Teddy-Hermann Hirschaid", "Kösener Spielzeug Manufaktur", panenek "Heidi Plusczok", "Brigitte Leman", plyšáků "Clemens Spieltiere", "Engel-Puppen","With Heart and Soul", panenek holandské výtvarnice Nel de Man, panenek španělských firem "Berenguer", "Antonio Juan" a německého výrobce kočárků a košatin "Edeltraut Hofmann".

Maloobchod ZUZANA KRAUSOVÁ "PANENKOV®" zajišťuje maloobchodní prodej výrobků všech výše jmenovaných firem především formou prodejních výstav, přímých nabídek sběratelům a prodeje z katalogů.

Našim cílem je nejen prostý prodej, ale i popularizace tradičních a sběratelských panenek a plyšáků v České republice, významně se podílíme na šíření informací pro sběratele, fanoušky, ale i ty, kdo chtějí svým dětem zajistit kvalitní hračky dobou i trhem prověřených firem. Snažíme se ukázat sběratelům a zákazníkům svět panenek a plyšáků takový, jaký ve skutečnosti je. Nepřikrášlený a nezkreslený obchodnickým zájmem.

PANENKOV® SE PŘIPOJIL K PODPOROVATELŮM BABYBOXŮ.

Připadlo by mi možná až amorální povzbuzovat sběratele k nákupům "umělých" dětí, panenek a plyšáků a přitom se nepřipojit k organizaci, která se snaží zachránit živáčky, pro které jejich stvořitelé nemají místo. Možná ho nemají jen doma, možná ho nemají dokonce ani v srdci, možná jim při tom odkládání srdce od žalu puká. ALE PRO BOHA NE DO POPELNIC, NE V IGELITOVÝCH PYTLÍCH ZA CIZÍ PLOTY!!!!!!!!!!!!!!!!

Tudíž jsem se připojila tím, co jsem si v té chvíli mohla dovolit k vybudování babyboxu v Karlových Varech. Se mnou se připojila i paní Dáša Němcová www.mymimi.cz , za což ji z celého srdce děkuji. A obě jsme dospěly k názoru, že ta naše pomoc nezůstane jen jednorázovou.

Při otevírání našeho 48. babyboxu v pořadí si malá MIA od Miaculti zahrála na odložeňátko. Vůbec ji to nevyvedlo z míry i když teploměr ukazoval hodně pod nulou a jí při opakovaných akcích padaly na nosík sněhové vločky. Spinkala a spinkala. Zatím nemohu posloužit obrazovou dokumentací. Ne že by se nefotilo, dokonce televizí tam bylo povícero, ale zatím jsem obrázky nevystopovala.

Vážení a milí návštěvníci Panenkova, obracím se na Vás s prosbou:

nepochybuji o tom, že jedním z důvodů Vaší lásky k panenkám je jejich spojení s dětstvím, pro většinu z nás šťastným obdobím našeho života.

V posledních dnech jsem zaznamenala, že v naší Karlovarské nemocnici byl namontován babybox. Měla jsem z toho velkou radost, protože od studentských let si jako trauma nosím vědomí, že jsem jednou šla do školy kolem popelnice, ve které v té chvíli umíralo čerstvě narozené miminko.

V souvislosti s tímto babyboxem se mi dostal do rukou dopis odeslaný sdružením, které vede známý babydědek Ludvík Hess. Věděli jste, že toto sdružení financuje babyboxy z vlastních prostředků? Přesněji řečeno ze sponzorských darů? Přiznám se, že já o tom neměla ani tušení. Když vidím, za co všechno se v této zemi vyhazují peníze od daňových poplatníků, myslela jsem si, že se najde i částka na takto záslužnou věc. Nenajde.

Prosím tedy všechny z Vás, kdo doma s láskou hýčkáte malé plastové tvorečky, zamyslete se, zda byste mohli přispět na to, aby malí bezbranní živáčkové nemuseli končit v popelnicích. Veškeré potřebné informace najdete po prokliknutí odkazu www.babybox.cz

Na stránkách, které se Vám otevřou, najdete i formulář darovací smlouvy a veškeré související i účetní informace. Pomozte prosím dalším bezbranným malíčkům, aby také jednou s láskou mohli vzpomínat na dětství. Všem, kdo jste byli alespoň ochotni si tuto prosbu přečíst vřele děkuji.

Zuzana Krausová

Výstava panenek spojená s besedou o panenkách v říjnu 2011 v Dobrovici u Mladé Boleslavi

Sonnebergské intermezzo

Nejspíše bych si měla dát druhé jméno: "Věčný bojovník s časem" - prostě snaha o dopsání reportáže z předchozích cest na festival nějak nevyšla. Než tedy budu pokračovat (první díl reportáže z let 2007 a 2008 se nachází pod tímto textem), možná bych hlavně pro ty, kdo se chystají zúčastnit panenkového a plyšového řádění v roce 2012 měla vysvětlit některé vedlejší souvislosti.

Mezi městy Sonneberg a Neustadt z historického hlediska ještě nedávno probíhala hranice rozděleného Německa. Sonneberg spadnul do toho "hodného", Neustadt již byl v tom "zlém". V hodném ale zůstalo i historické muzeum a zůstala tam i nejstarší evropská odborná škola pro hračkáře a panenkáře a zůstala tam tradice. Na druhou stranu z něho utíkaly věhlasné firmy, jako Teddy-Hermann (ti se zastavili v Hirschaidu u Bambergu) a další. Sonneberg sám se stal mrtvou hraniční zónou a tento vývoj se hodně podepsal na dalším rozvoji hračkářského a panenkářského průmyslu.

Hračky se v Sonnebergu nepřestaly vyrábět, ba naopak. Kdo zná slavné předvánoční fronty u našich hračkářství ten ví, že právě produkty např. firmy Engel-Puppen patřily mezi srdcervoucí favority vánočních balíčků. Jen jich bylo zatraceně málo. Dnes často slýchávám: "ale takovouhle panenku jsem jednou dostala k vánocům a maminka ji prý doslova vybojovala ve frontě....!"

"Zlí" sousedé oplakali nádherné historické muzeum a postavili si v Neustadtu vlastní - nazvali ho "Muzeum německého hračkářského průmyslu". Jen ty úžasné historické poklady, které ukrývalo to "hodné" byste tam těžko hledali. Jak tak čas utíkal, najednou bylo zase všechno jinak a k novému muzeu v Neustadtu přibyl ještě památník, který má trochu neobvyklé jméno: "Informační místo o rozdělení Německa". Hranice zmizela, o to víc však byly vidět rozdíly.

O co větší byly v Sonnebergu historické poklady , o to více zase bylo v Neustadtu peněz. A tak není divu, že profesionální skupina "Neumann Köln" právě tam před dvaceti lety spustila tradici jménem: "Internationales Puppenfestival Neustadt bei Coburg". Je to kulturně - obchodní projekt pod heslem na co si nevyděláme, to nebudeme mít. Program je tam bohatý, slavný je blešák v ulicích, který se koná vždy ve čtvrtek během církevního svátku "Christie Himmelfahrt" od 6.00 do 16.00. Během festivalu, který z počátku trval 10 dnů, dnes již jen týden si návštěvník opravdu užije, musí ale počítat s tím, že se všude platí vstupné. I stánkaři a účastníci různých soutěží musí počítat s viditelnou částkou, která je opravňuje se akce zúčastnit.

Před devíti lety se ale rozhodla skupina nadšenců ze Spolku přátel medvídků Teddy a hraček se sídlem ve Weidhausen uspořádat svůj vlastní festival, který by dal šanci i těm, co na vyšší poplatky nemají. Tradice začala opravdu od nuly, nikdo ze zúčastněných nevyžadoval a dodnes nevyžaduje odměnu za svou práci, všichni se snaží poplatky přiškrtit tak, aby hlavně nezůstaly dluhy. Je to přístup v současné době trochu neobvyklý. V roce 2007 tu byl i pokus oba festivaly spojit, ale jaksi to neklaplo. A tak každý jede opět "po své parketě". Ovšem pro lidi, kteří si chtějí ověřit, co v dané branži umí, je soutěž German-Open opravdovou šancí. Nikdo předem nezjišťuje, co umíte, není nutné se předem nominovat. Prostě najdete si svou kategorii, vezmete svého plyšáka nebo panenku a naprosto anonymně za 18,- € vkladu zkusíte, co to udělá. Možná byste se divili při zjištění, kolik významných panenkářů a medvědářů se pyšní trofejí z této soutěže.

Mně se tohle "dávání šancí" zalíbilo tak, že jsem se hned v roce 2008 stala členem tohoto spolku. Snažím se u nás soutěž i festival popularizovat a tak, jako starší členové pomáhat bez nároku na odměnu všem, kdo si také chtějí "přičichnout". Získala jsem u nás již spoustu fandů, kteří nejen jezdí, ale mnozí z nich i obětavě pomáhají, shromažďují dárky do tomboly a nadšeně fandí všem našim soutěžícím.

Zážitky ze Sonnebergu z let 2007 a 2008

Zatímco do roku 2003 včetně jsem všechny služební cesty spojené s panenkami absolvovala tak trochu s klapkami na očích (cílové místo byla jen firma Götz v Rödentalu), po rozšíření spolupráce především na firmu Schildkröt v roce 2004 jsem se více začala zajímat i o širší souvislosti. Již první následný rok jsem zjistila, že na jaře se v oblasti Sonnebergu koná "jakýsi" festival určený nejen profesionálům, ale především milovníkům panenek, hraček, plyšáků a všeho, co s nimi souvisí. Zaznamenala jsem si termín (1.-8.5.) a jednu ze služebních cest roku 2006 jsem si "naordinovala" přesně na tuto dobu. Ale ouha: festival reaguje na církevní svátky, tudíž je termín pohyblivý. V roce 2006 se posunul na 21. až 28. května. Navíc se nám "narodil" Klub milovníků panenek Schildkröt, který plánoval setkání na srpen. V souvislostech se srpnový termín ukázal být důležitějším.

O to více jsem přivítala, když se v roce 2007 termín setkání Klubu kryl s termínem konání té velké výše zmiňované slávy. Tentokrát jsem se připravila pečlivě. A nejen já, pobyt po klubovém setkání si prodloužili i majitelé Muzea panenek a medvídků pod Troskami. Ubytovaní jsme byli v příjemném penzionu Büchner ca 4 km od Sonnebergu, nic nám nebránilo si to pořádně užít.

Jsouc masírováni plakáty a upoutávkami, vyrazili jsme společně v sobotu 19.5.2007 do města Neustadt. Dlužno podotknout, že festival trval již jen do 20.května. Po téměř hodinovém bloudění městem (všude jen cedule: "vítáme Vás na festivalu", ale kudy kam se člověk nedozvěděl a prospekty již nebyly k dispozici), jsme konečně našli tzv. FRANKENHALLE. Veliká víceúčelová hala, která byla k prasknutí naplněná stánky z části charakteru "blešáku", z části stánky výtvarníků všech již zmíněných oborů. Zatímco našinec si pod pojmem "blešák" představuje krámy z půdy, zde se nacházely sběratelské skvosty za (pro nás) horentní ceny.

Navíc byla možnost se setkat přímo i s významnými výtvarníky a jejich pracemi. Tj. nikoliv s vinylovými replikami, ale se skutečnými unikáty, které modelovali vlastníma rukama. Jednou z nich byla Sybille Sauer. Vinylové repliky této výtvarnice nacházíte v katalogu Schildkröt.

A díky návštěvě tohoto festivalu se aktivně rozvinula i má spolupráce s holandskou výtvarnicí Nel de Man. Zde ovšem výhradně v oboru jejích unikátních, opakuji vlastníma rukama modelovaných panenek - miminek.

Po odchodu z Frankenhalle nás přívětiví policisté nasměrovali ještě na výstavu k výtvarnické soutěži Maxe Oscara Arnolda a s tím související prodejní výstavu výtvarnických panenek. Opět šlo především o ručně modelované unikáty nebo porcelánové nízko limitované odlitky. K mé radosti jsem zjistila, že první cenu za portrétní panenku obdržela paní Sieglinde Frieske (chlapec s bonbony na liště vlevo) a v druhé části výstavy mě potěšily další její práce. Jak se následný rok ukázalo, jedna z nich se stala předlohou pro usměvavou JENNY (viz lišta vlevo), kterou opět jako vinylovou repliku vyrábí firma Schildkröt.

Značně ucabrtáni jsme se vydali přes Sonneberg zpět do penzionu. Jen náhodou jsme cestou spatřili směrovku k hale SonneBad, kde se také mělo "cosi" dít. Popravdě: teprve toto "cosi" nás řádně uchvátilo a na konci dne jsem se shodli, že v této hale je vlastně vše to, co jsme celý den hledali. Následný, tj. poslední den našeho výletu jsme strávili již jen tam a dokonce v příjemné společnosti výtvarnice paní Carin Lossnitzer, s níž Šimkovi měli schůzku.

Nejdůležitější ale bylo zjištění, že v této hale se koná anonymní soutěž pro začínající panenkáře a medvědáře. Této soutěže se může zúčastnit každý, kdo si chce ověřit, jak dalece ovládá "řemeslo". Dlužno podotknout, že právě ve městě Sonneberg se nachází nejstarší evropská škola pro panenkáře a hračkáře a že posuzování soutěžních exponátů se děje dle daných regulí několik století staré tradice. Ne nadarmo se traduje, že Sonneberg je hlavním městem hraček celého světa. Na místě jsem si zajistila kontakty a po návratu domů jsem začala (marně) shánět sponzora, který by umožnil jedněm "zlatým českým" se této soutěže zúčastnit.

V první řadě bylo třeba přesvědčit paní Mirku Novákovou z Kladna (neboť jí ty zlaté ručičky patří), aby se soutěže zúčastnila. Pak jsem napsala na získaný kontakt, abych zjistila, že sponzorství (tj. poplatek za soutěž) zvládnu sama a není tudíž nutné se kdekoliv doprošovat. Dále jsem o svých zážitcích poinformovala širší veřejnost (mé milé věrné zákazníky) a dosáhla tudíž toho, že v roce 2008 se tentokrát především do Sonnebergu vydala jedenáctičlenná skupina ve složení: jedna soutěžící a 10 fandů, kteří ji jeli podpořit.

Pro celou skupinu jsem připravila program, který se od té doby stal tradicí a rok od roku nám košatí. Ve čtvrtek po příjezdu (vstávání ve 4 ráno, protože Mirka se svými exponáty musela být na místě včas, ale co to bylo proti nadšencům, kteří jeli z Třince a Ostravy..!), přihlášení a nainstalování soutěžních exponátů a ubytování tentokráte již ve více objektech kvůli naší početnosti jsme napřed jeli na pověstný pouliční blešák do Neustadtu a pak jsme navštívili firmu Zwergnase v Schalkau. Tam má návštěvník možnost vidět nejen hotové panenky paní Nicole Marschollek (a spřátelených výtvaníků, jimž firma Zwergnase vyrábí formy a "peče" vinylové součástky), ale i galvanovnu, kde je vidět poslední stádium výroby forem.

V pátek tradičně navštěvujeme firmu Schildkröt, kde probíhá zevrubná prohlídka výroby. V návaznosti na předchozí shlédnutí galvanovny si okamžitě všichni "učesali v pojmech" a pomocí prostého selského rozumu si dokázali spočítat, zda je reálné vlastnit "unikátní vinylovou panenku", jak je často možné číst nejen v nabídkách na Aukru (hlavně v souvislosti s reborny - i ceny k tomu uváděné pak vyznívají spíše jako potvrzení totální neznalosti věci). O firmě Schildkröt najdete později samostatnou reportáž v příslušné přihrádce. Zde jen malý náhled do výroby.

Navštívili jsme Museum der Deutschen Spielzeugindustrie (Muzeum německého hračkářského průmyslu) v Neustadtu. Právě probíhal workshop mokrého plstění. Mirka si k němu jen tak letmo "přičichla". Přednášející se o ní obratem vyjadřovala v superlativech jako o talentu z vyšší moci. V následných letech se ten talent opravdu potvrdil.

Pochopitelně jsme nevynechali ani jednu z atrakcí, které Neustadt nabízí: opět Frankenhalle (Tady jsme se dočkali dost velkého zklamání - výtvarníci a profesionálové již nebyli téměř k vidění, snad jedinou výjimkou a pro mne přínosem byl blízký kontakt s firmou Kösener Spielzeug Manufaktur, který utěšeně košatí. Jinak v podstatě stejný blešák, jako ve čtvrtek, jen pod střechou), opět výtvarnická soutěž, nově hala věnovaná především rebornovaným miminům.

V sobotu od rána jsme hlídkovali v hale SonneBad, neboť je všeobecně známo, že porota přijíždí v pátek odpoledne a po uzavření haly začíná svou nelehkou práci. V sobotu během dne jsou pak postupně umísťovány "stuhy", které jsou získávány za dosažený počet bodů za řemeslnou zručnost a zvládnutí vlastního záměru, který musí soutěžící být schopen zformulovat. Zde neplatí, že nejvyšší počet bodů je zlatá atd. Mnohdy nejsou ani všechny "barvy" uděleny. Mirka soutěžila v kategorii "umělecká originální tvorba" - tj. vlastní nápad, vlastní výrobek bez použití cizích forem nebo návrhů. Vyrobila Krakonoše s jeho květinovou družinou....

a v kategorii tablo - skupina ztvárňující určitý motiv. Skupina, kterou dala do soutěže vlastně ztělesňuje oblast Sonneberg. Ležící medvídek má siluetu téměř totožnou s kopci nad městem, malý medvídek držící náruč proutí ztvárňuje oblastní košíkářskou tradici a další méďa si vede jednu z dalších místních tradic - panenku. Nad kopcem "vychází" méďa - sluníčko. (Sonne=slunce, Berg=kopec)

U obou exponátů postupně "naběhly" stříbrné stuhy. Nadšení nebralo hranic. První pokus a takový úspěch. Hned, co jsme všichni doutírali slzičky jsme si zarezervovali místa na večerní předávání cen. Mirka se učila "něco německy", aby to nevypadalo, že jí ocenění nestojí ani za nějaké to slovo, převlékli jsme se z celodenně zaprášeného a v dobrém rozmazu alespoň část výpravy čekala v blízké kavárně na večerní atrakci.

Protože jsme se za těch pár dnů stačili zpřátelit s pořadateli, dostalo se nám po vstupu do slavnostně vyzdobené haly důvěrné informace, že Mirka se s němčinou nemusí trápit, protože k předávání chodí jen ti "zlatí". O to veselejší byla zábava, já si stačila totálně "rozštelovat" fotoaparát a vlastně jsem jen čekali, až to skončí (znáte to:něco musel říct starosta, úředníci z okresu, pořadatelé.....), abychom konečně naplnili žaludky. Už jen zbývalo vyhlášení totálního vítěze za umělecký dojem, když tu se celou halou neslo: "Míííííírozlafa Nofááááákofááááá". Všem nám spadla brada. Jestliže jsme nad stuhami ronili slzičky, tak to, co přišlo v téhle chvíli nemělo srovnání. Mirka dostala krásnou skleněnou trofej, stuhy, exponáty a diplom až druhý den při odjezdu. Poslední snímek z roku 2008 myslím docela dobře ilustruje, jak jsme všichni dopadli.