O panenkách

 .... a pochopitelně i plyšácích.

Tyto dva neoddělitelné průvodce našich životů bychom se měli naučit rozdělovat podle toho, co od nich očekáváme. Vycházejme ze základního předpokladu, že jsme dospělí.

K tomuto jedna poznámka pod čáru: uvědomujete si, že ještě před dvaceti lety by toto hledisko bylo naprosto nelogické? Jen pro velice omezený počet obyvatelstva neplatilo: "Panenka (ale i plyšák) je přece jen hračka! Co by od nich mohl očekávat dospělý!"  Neumíte si představit, kolik námahy a času jsem strávila v těch letech vysvětlováním, že takhle je především panenka vnímána snad jen v našem postsocialistickém státě. Připomínám, že první z těch "jiných" jsem přivezla v roce 1990 a sama se krok za krokem učila vnímat obě skupiny, panenky i plyšáky, v jejich celých souvislostech. Bylo to o to zajímavější, že k panenkám mě nevázal žádný dětinský vztah. O to víc jsem vnímala historické a hlavně technické pozadí.

Ale vraťmě se k tématu. Vezmeme-li v potaz právě techniku zpracování, pak (a teď zůstaneme jen u panenek) se jedná především o:

• hračky
• předměty s výchovnou, vzdělávací nebo podobnou funkcí
• funkční dekorační předměty
• dekorační interiérové doplňky

Nejstarší firma, která (nejen) panenky vyrábí nepřetržitě od roku 1896 je Schildkröt-Puppen, trochu mladší s noblesním podtextem je Käthe Kruse (výroba od 1905). Ostatní patří k poválečné historii. K velmi významným patří Heidi Plusczok, Zwergnase.... Ostatně všechny najdete v kapitole "výrobci a výtvarníci".

Plyšáčci bývali asi především hračkou. Jak šel čas a jejich obliba stoupala, zapisovali so do historie svými souvislostmi. Nejslavnější z té dřívější historie bude nejspíše medvídek TEDDY s vazbou na Theodora Roosewelta, z moderních medvídek pana Beana. A tak i zde je rozlišení podle funkce a tudíž techniky zpracování:

• hračka
• výchovný předmět
• sběratelský předmět

 V dalším pokračování si vysvětlíme rozdíly mezi jednotlivými skupinami.

 Povídání k hračkám-panenkám

Protože se čas za chvíli překulí do poslední čtvrtiny roku, tj. do období přemýšlení o dárcích především pro děti, chtěla bych se v první řadě věnovat panenkám na hraní.

Před tím si ale dovolím opět jednu úvahu: v dobách totality nebyl v panenkách příliš velký výběr. Možná ještě za mého dětství, ale pak později, jak jsme byli vychováváni k socialistické skromnosti, se inovace v tomto oboru týkala tak maximálně změny v oblečení panenek, možná v barvě vlasů. Panenky vyráběl především Gumotex v Břeclavi, pár typů, které nezměněny byly na trhu 20 i více let.

Nevěřili byste, co všechno byli rodiče ochotni udělat proto, aby mohli své slečně opatřit něco JINÉHO, než to, co mohli mít všichni. Ve frontách na panenky z NDR, ale i ze SSSR nejednou došlo k velké strkanici, ne-li rovnou ke rvačce. Velkým rizikem bylo obstarávání bonů, za které se dalo zahraniční zboží koupit v Tuzexu.

Pak přišla nová doba – zboží se valí ze všech stran, ale zároveň s ním se na spotřebitele valí i různé reklamy v médiích.

Nedávno mi jedna sběratelka vyprávěla o zážitku, který ji šokoval: během dovolené se pohybovala po mezinárodním letišti. Byly prázdniny, na letišti bylo i mnoho dětí. ..."Napřed jsem si myslela, že tam natáčí reklamu. Ale pak jsem zjistila, že o reklamu nejde. Že prostě téměř všechny malé holky sebou vláčí v podstatě jednu a tu samou panenku – v dnešní době, kdy si opravdu mohou vybrat se všechny, ať mluvily německy, česky, anglicky či jinak nechaly tak omámit reklamou, že se z nich stalo jakési hejno husí, které ukřičeně letí tam, kam se vydá ta první!"... Pochopitelně mi i řekla, o kterou panenku šlo, ale její jméno není podstatou věci.

Zkuste se ale zamyslet nad jednou souvislostí: ženy si často stěžují, že nejsou brány dost vážně, že se nedostávají do státní správy atd. Ale milí rodičové: tohle všechno je možné jen tehdy, kdy dotyčný člověk jakéhokoliv pohlaví, který se chce prosadit, je schopen vyjadřovat svůj vlastní názor, prosadit vlastní individualitu.

Nemyslíte, že by stálo za to děti k individuálnímu vnímání světa vychovávat?

Již způsobem, jakým vyberete panenku Vy sami nebo společně s Vaší slečnou můžete individuální vnímání světa u dítěte podpořit. Můžete nakupovat podle toho, co Vám dítě uloží, protože...."v televizi říkali, že"....."protože ve školce to mají všichni"....."protože to má Andulka a já to chci takýýýýýý!!!!".....

Nebo podle Vašich možností vyberete typy panenek, které si můžete dovolit a pak společně s dcerkou proberete, která by vyhovovala nejvíce. Třeba proto, že má měkké mazlivé tělíčko, bude dobrou společnicí do postýlky a aspoň zažene bubáky pod ní, nebo proto, že má nádherné dlouhé vlasy poctivě po celé hlavě, které se dají krásně česat a je to už slečna, jako její budoucí majitelka......

Těch důvodů může být hodně a já se pokusím dodat Vám dost informací pro to, abyste mohli výběr panenky náležitě probrat. Nezapomínejte ale, že panenka-hračka by neměla být předmětem, který bude stát ve vitríně nebo na skříni a malá slečna se na něj bude moci jen dívat, protože rodiče místo hračky koupili panenku pro dekoraci.

Z firem, se kterými osobně spolupracuji, vyrábí panenky na hraní

•  v Německu firma Schildkröt,  Zwergnase, Kösener Spielzeug Manufaktrur, Engel-Puppen
• ve Španělsku firma Antonio Juan
• ve Španělsku a v Asii firma Berenguer
• v Evropě firma Käthe Kruse
• v Asii firma With Heart and Soul a Götz.

V "aktualitách" najdete vždy odkaz na příslušnou kolonku, ve které přibyly nové informace a fotografie.

A ještě jedno upozornění, které se týká panenek, ale i plyšáků všeobecně: pokud Vám záleží na zemi původu, nedejte se ošálit údajem o sídle firmy nebo výrazem "designed in...". Sídlo firmy zdaleka neznamená místo výroby a fakt, že výtvarník panenky pochází z např. Německa zdaleka neznamená, že výrobek spatřil světlo světa právě tam. Další finta na zákazníka je označení místa výroby nebo potisku kartonu (obalu) při opomenutí označení místa výroby předmětu v něm umístěného. Pozor na nápisy na obalech: některé výrazy a ochrany se snaží předstírat, že se týkají obsahu, ale ve skutečnosti se týkají obalu samotného.