Normální provoz se vrací

Jak praví nadpis: normální provoz se vrací. Snad. Každý krok v novém systému je haldou překvapení, na nějaké organizované vzdělávání žádný čas..... Ale snad už to bude klapat.
Po natáčení se nám už přestalo kouřit z hlavy - bez legrace doslova: už se vůbec nedivím hercům, že o festivalu u nás ve Varech řádí jak urvaní od řetězu. Někde se odreagovat musí. Kdyby to dělali doma, budou se každých 14 dnů rozvádět. Tak už se na ně přestanu mračit.
Pro zvědavce: jedná se o trilogii "Zahradnictví" pana Hřebejka, naším úkolem byl dětský pokoj německé důstojnické rodiny z jara roku 1945. Byla to výzva, organizační záběr: krom našich zásob (nebojte se, nešlo o prodejní panenky - již několik let shromažďujeme svým způsobem unikáty jako základ pro specializovanou půjčovnu rekvizit) jsme zapojili i sběratele. Najezdili jsme po republice ca 2.300 km - z toho přes 1.600 na tvrdé pryčně filmařské dodávky - strávili 16 hodin většinou ve tmě ve výhni filmového dětského pokoje, protože jsme tam nashromáždili věci v hodnotě kolem půl milionu - od takového pokladu nelze odejít na krok. Ale střídali jsme se, zapojil se i jeden z našich dorostenců - musí si kluci zvykat. Jednou to budou provozovat oni. Ale musím s potěšením konstatovat: panu Hřebejkovi se to líbilo (ale celá aranž nebyla naše, to jen pro ty, co to možná jednou uvidí ve filmu a budou hledat nepřesnosti - nedělejte to, protože O TOM to nebylo) a v nelehkých podmínkách dělal opravdu všechno proto, aby si divák užil stejně jako filmová postava ve svých vzpomínkách. Řekla bych, že i víc, než všechno.
Ale všechno už je zase tam, kde to mělo být, včetně mě. Takže hurá do všední práce.